RV 2006 - den 38

Den 38 - 27. září 2006

Probudili jsme se do chladného rána. Kemp byl v lese a tudíž v něm bylo chladněji. Rozhodli jsme se brzo vyrazit abysme viděli oba parky Mt. Rainier a Mt. St Helen. Chvilku jsme se zapovídali s naším dnešním sousedem (starší učitelé ze státu Washington, kteří si vyjeli jenom na víkend) a hurá na cestu. Úplně jsem zapoměl, že musím vyprázdnit nádrže se špinavou vodou. Byly ze dvou třetin plné a možná budeme mít po cestě problém, za prvé to znamená, že jsme asi o 150 kg těžší a v těch kopcích to může být znát a za druhé pokud na dnešek nenajdeme kemp z bídou nám to vystačí na osprchování. No nic vracet se nebudeme.

Jakmile jsme vyjeli z kempu přivítal nás jasný, slunečný den. Bylo nádherně, kvůli mlze jsme se vrátili a vypadá to, že se to vyplatilo. Rozhodli jsme se přejet park od východu na západ. Na zhruba každém kilometru jsou malá parkovistě, takže se dá fotit a po větších úsecích v okolí stezek jsou i větší parkovistě pokud si chce někdo udělat výšlap. Zastavili jsme se několikrát a fotili Mt. Rainier - nejvyšší vrchol státu Washington. Mt. Rainier byl pojměnován kapitánem George Vancouver na počest jeho přítele. Je pokrytý několika ledovci a v jasném dni jako je dneska vypadá nádherně v kontrastu proti jasně modré obloze. Cesta se klikatí okolo tohoto vrchu takže fotím a fotím.

Při jedné zastávce jsme se rozhodli, že si vyjdeme na malý výlet okolo jezera Louis Lake. Potkali jsme tam člověka, který pracoval jako fotograf a reportér pro park a doporučil nám výlet na jiné jezero, které bylo poblíž - Snow Lake. Byl to asi 6-ti kilometrový okruh, pěkné stoupání, ale pohled na jezero stál za to. Po cestě zpátky jsme měli taky první vážnější zranění. Laura dostala žihadlo do konečku prstu, takže to na chvíli trochu zkazilo den.

Zhruba v půlce cesty přes park bylo návštěvní centrum (Henry M. Jackson Memorial Visitor Centrum), byl to asi nejvyšší bod kam se dalo dostat autem a taky nejbližší bod k hoře Mt. Rainier. Zastavili jsme se na malý, asi 3 km výšlap a také protože Laura si zbytek cesty sjede na kole asi 20 km. Bohužel už nestihneme Mt. St. Helen - kráter sopky, která vybuchla v roce 1980 silou asi 22 tisíc atomových bomb a rozmetala všechno v okolí.

Na noc se přesuneme do města Vancouver stále ještě ve státě WA, ale těsně sousedícím s hlavním městem Oregonu, Portland.